Dne 8. dubna 2009 podepsali v Praze lichtenštejnská ministryně zahraničí Aurelia Frick a český ministr zahraničí Jan Kohout „Společné prohlášení o navázání diplomatických vztahů mezi Knížectvím Lichtenštejnsko a Českou republikou“. V návaznosti na to bylo vyhlášeno „Memorandum o porozumění a budoucí spolupráci“ mezi oběma státy. V tomto dokumentu bylo mimo jiné předpokládáno založení „společné Česko-lichtenštejnské komise historiků“, která by se měla zabývat „společnými dějinami Čech, Moravy a Slezska a Lichtenštejnského knížecího domu, ale také vztahů obou zemí ve 20. století“, a sice s cílem přispět k oboustrannému porozumění těmto společným dějinám, jejich nadějím a výzvám a tím vytvořit základnu pro budoucí plodnou spolupráci.“
Založení Česko-lichtenštejnské komise historiků bylo důležitým průvodním opatřením při procesu navázání diplomatických vztahů. Komise měla osvětlit dějinné otázky, jejichž řešení bylo zablokováno stavem panujícím po roce 1945.
Dne 7. dubna 2010 podepsali ministryně Aurelia Frick a ministr Jan Kohout ve Vaduzu zvláštní „Memorandum o porozumění“, jehož předmětem bylo založení Česko-lichtenštejnské komise historiků. V uvedeném dokumentu byly definovány cíle, pracovní postupy, financování a práce s veřejností. Práce Česko-historické komise historiků byla charakterizována jako nezávislá na politických orgánech.
Po třech letech práce, dne 13. ledna 2014, komise představila ministrům zahraničí obou zúčastněných států a prostřednictvím tisku i široké veřejnosti Souhrnnou zprávu, v níž publikovala dosavadní závěry své činnosti. Tato zpráva byla ministerstvy akceptována a posléze mohla být ve dvou jazykových mutacích vydána knižně. V české verzi vyšla v podobě publikace nazvané „Česko-lichtenštejnské vztahy v dějinách a v současnosti. Souhrnná zpráva Česko-lichtenštejnské komise historiků. Brno, Matice moravská 2014“.
V současné době Česko-lichtenštejnská komise pokračuje ve své činnosti ve druhém období a zaměřuje se především na ty oblasti vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko, které byly v souhrnné zprávě charakterizovány jako nejzávažnější desiderata.
